Blog

Historie značky ČZ

Snad ne každý ví, jak stará značka ČZ vůbec je a že vznikla téměř na začátku první republiky v roce 1919. Původně vše ale nezačalo právě v onom jihočeském městečku, s kterým všichni máme motocykly a značku ČZ vůbec spojenou, ale Plzni. Taktéž původní sortiment zboží se poněkud lišil. Karel Bubla, strakonický rodák, v roce 1919 jakožto architekt a v té době ještě při studiu jedné poměrně známé Vídeňské zbrojní továrny se rozhodl využít poměrně lákavé situace, jenž v mladém státě vznikla. Byla tedy zaregistrována Jihočeská zbrojovka, z. s. s r.o., jenž měla sídlo právě ve Strakonicích. Registrace proběhla v obchodním rejstříku pod číslem 508. 

     Jelikož ve Strakonicích ještě nebyly zřízeny žádné prostory, bylo prozatímní pracoviště zřízeno v Plzni v Holbmayerově mlýně. Prostory tam byly poměrně malé a stěsněné, jelikož tam pracovalo třicet lidí. Jejich pracovní náplní byla výroba zbraně tuzemské konstrukce s názvem Fox. I z důvodu nevyhovujících prostor v Plzni byly ještě v září téhož roku započaty stavby nové moderní haly kde jinde než ve Strakonicích. Snad i proto, že Bubla pocházel ze Strakonic, snad i proto, že se tu vyskytovalo velice málo pracovních možností a byl tak možný příjem dělníků, kteří ovšem museli být zaučeni.
 Již za dva roky byly budovy ve Strakonicích hotovy a společně s tím se přesunula část dělníků z Plzně do Strakonic, aby zaučila dělníky nové. Pracovních sil bylo v té době všude požehnaně, musela být pouze zaučena. To samozřejmě netrvalo velice dlouho a již po krátké době ve Strakonicích bylo zaměstnáno na padesát pracovníků.

Díky novým moderním halám bylo nyní možné dosáhnout vyšší produkce, což ovšem mělo za následek taktéž zpřesnění výroby zavedením tolerancí. (Pro laiky bych to vysvětlil jakožto zavedení norem, čímž se dosáhlo určité shodnosti výrobků a mohl být jeden druhým navzájem bez problémů nahrazen. To se dnes považuje prakticky jako samozřejmost). V továrně v Plzni totiž nejen z nedostatků zkušeností, ale i z tohoto důvodu docházelo často k tomu, že jednotlivé díly se při výměně nejprve musely upravit, aby se daly vůbec použít. Od toho byly do Strakonic pozváni odborníci, především z Vídně a Budapeště. To sice továrnu vyšlo na poměrně slušnou částku, která se ale prakticky ve výrobě vrátila. Někteří z odborníků ve Strakonicích dokonce i zůstali.
 Během krátké doby si Jihočeská zbrojovka vydobyla velice zvučné jméno, atak nebyl v roce 1922 problém přejít na akciovou společnost. Takto byla společnost přejmenována na "Česká zbrojovka v Praze." K přejmenování došlo po připojení firmy Hubertus ve Vejprtech, jenž byla továrna na pro armádní účely. Odtud byly postupně přemístěny stroje a zařízení a částečně i personálu. Zároveň byla vybudována další moderní hala a administrativní budova.

Hlavní výrobní program činily především zbraně pro armádu, o které v té době byl skutečný zájem. Jedná se především o pistole, trofejní zbraně, vojenské vzduchovky, sportovní zbraně či dokonce kulomety Vickers a Lewis.To vše pomáhá k velice dobrému rozvoji společnosti a taktéž veškeré finance jsou velkoryse investovány. Díky tomu tu byl i jistý doplňkový program, jako například kapesní svítilny Sessa nebo kleště pro průvodčí.
 Dalšími velice úspěšnými výrobky se staly kulomety vlastní konstrukce LK 28 a LK 30. Tyto umožňovaly střelbu i skrz roztočenou vrtuli a nevyužívala jej pouze československá armáda, nýbrž též mnohé zahraniční. Další by byly například pistole ČZ vzor 24, jenž byly taktéž zařazeny do výzbroje československé armády.

 Pro nás dosti důležitým mezníkem je rok 1929, kdy se vedení podniku usnese k zakoupení linky na jízdní kola. Ještě téhož roku se tedy stěhují stroje z Kralup n. Vltavou do Strakonic. Zároveň jsou za příznivých podmínek přivedeni i někteří odborníci z Kralup, kteří mají potřebné zkušenosti, atak dochází velice rychlému spuštění výroby jízdních kol.
 Rozebírat podrobně výrobu jízdních kol ČZ by bylo poměrně zdlouhavé a ani to není cílem, snad jen pro zajímavost, že na jízdní kola pro armádu se taktéž montovaly kulomety.

Kaktus

Snad to bylo právě toto motokolo bylo právě tím prvním pomyslným krůčkem k motocyklům. Toto kolo s pomocným motorkem vzniklo víceméně ve spolupráci s firmou Mořic Andršt a jako základ bylo použito jízdní kolo ČZ-1. Mělo zavěšený motor na levé straně předního kola, díky čemuž bohužel mělo právě toto motokolo navzdory dosti robustní konstrukci poměrně špatné řešení a nemělo tak zrovna nejlepší jízdní vlastnosti. Byla zhotovena dvacetikusová zkušební série, která se neosvědčila, proto byla neprodejná a po čase byla rozmontována na díly. Žádný kompletní kus se bohužel nedochoval.

  Právě proto bylo v červnu 1931 rozhodnuto o překonstruování celého motokola. A tak byl již v roce 1932 tento model nahrazen novým typem s motorem uloženým nad pedály bicyklu. Při konstrukci motoru si nemohli dovolit konstrukci zcela vlastního důvodu z důvodu velké nákladnosti, proto se nechali inspirovat motokoly NSU. Od tohoto se motor lišil především tím, že u NSU válec přímo navazoval na bloky motoru a u nové konstrukce byl pod úhlem. Nově byl motor oproti NSU přesunut do rámu, čímž se motokolo stalo mnohem stabilnější. Byl použit dvoudobý tříkanálový jednoválcový motor o objemu 76 cm3 a výkonu 1,1 kW (1,5k). Zapalování použito setrvačníkové - magnet R. Bosche, karburátor Graetzin. Zajímavostí snad též byl primární převod soukolím s přímým ozubením, od něhož je poháněno zadní kolo bez převodovky sekundárním řetězem. Trubkový rám je ve spodní části zdvojený, u přední vidlice jsou použity krátká kyvná ramena. Brzdy jsou bubnové na obou kolech. Celé kolo vážilo 40 kg a dosahovalo největší rychlosti 35 km/h. Motor byl vybaven pístem s deflektoremem a nesnímatelnou hlavou válce, od čehož si právě toto motokolo vysloužilo svůj jedinečný název - Kaktus. Ten se totiž velice podobá svým žebrováním kaktusu. Celkem těchto motokol o objemu 76ccm bylo vyrobeno necelých 4600 kusů.